Zatraceně, dnes mám tak dobrou náladu, že se ani učit nezvládám:-D A to mi celke hoří za zadkem, protože jsem si sebevražedně přihlásila na pátek dosti vražednou zkoušku. Není sice až tak těžká, věřím, že ji dám, ale to nepříjemné je, že mě bude zkoušet šéf a mimo jiné jsou tam i témata, na kterých na škole pracuju, přičemž se nedá říct, že bych všem na sto procent rozumněla, tak bych se nerada předvedla jako dement, když se třeba ukáže, že tak docela nerozumím principu programu, na jehož vývoji se podílím:-D (to, že chápu algoritmus neznamená, že zatraceně rozumím i tomu, dle jakých fyzikálních zákonů se to měření řídí, že ano:-D)
Jenže to mi teď nezvládne pokazit náladu. Ani rozladění z předraženého kurzu němčiny, na kterém jsem dnes poprvé byla a rozhodně neodpovídal mým představám. Mám ten pocit, že stoupnout si na váhu, tak mi nezkazí náladu, ani kdyby na mě vybafla 91 kilo (Ale 92 už by to možná zvládlo:-D)
A co že se stalo tak převratného? Vlastně docela drobnost. Souvisí to s prací. Šéfa brzo čeká schůzka s organizací, co platí grant za projekt, na kterém jsem zaměstnaná. A proto se teď sumarizuje, jaká práce se za ten první rok projektu udělala. No a zatímco já seděla na němčině, vyvynula se debata ohledně potřeby jedné úpravy programu, která by byla potřebná a kterou jsem kdysi diskutovala s kolegou, co mě zaučoval. Teď to řešil s šéfem a tuhle debatu ten kolega zakončil vetou, že by to sice bylo potřeba, ale napsat takovou úpravu by bylo velice komplikované a moc si teď nedokáže představit, jak na to.
Víte, jaké bylo zadostiučinění napsat, že jsem tu úpravu už udělala a že už dokonce dva týdny funguje? (Byl teď na konferenci na Hawaii, kde si pak udělal i dovolenou, tak byl lehce mimo obraz a šéf nemá ponětí, jak kód momentálně vypadá, toho zajímá jen to, co z něj leze za výsledky:-D takže se tam dvě hodiny dohadovali o změně, která už není potřeba). Já vím, je to blbost, ale ten kluk je s prominutím geniální a pokaždé, když máme společnou hodinu, nebo řešíme nějakou část programu, přijdu si proti němu jako naprosté nezkušené tele. A proto mám hroznou radost, že jsem úspěšně zvládla něco, co on nazval velice komplikovaným:-D
Když jsme u toho kolegy, svým způsobem mě to těší i proto, že kromě mého přítele je to jeden z mála kluků, co se mi líbí a přijde mi zajímavý. Tak potěší se předvést:-)
No, o moc víc toho ze mě dnes asi nevypadne, hlavně bych se měla jít učit, ať nemusím mít takovou hrůzu, že se v pátek na nějaké otázce zaseknu a šéf se mě, ve snaze mi pomoct, zeptá na něco, co bych měla dobře znát z práce:-D Nehledě na další dvě zkoušky co píšu ve čtvrtek (veselý to týden:-D)
Tak zatím:-)
Zde hledá