Je lehké být líná...a já ráda výzvy na Blog.cz

Dva týdny jsem příliš nesportovala...

Hm, vlastně skoro vůbec. Dnes jdu po dlouhé době znovu plavat.

Tyhle dva týdny byly dost stresující, čekaly mě 2 závěrečné prezentace ze cvik, 1 zápočtový test, 2 písemné zkoušky a jedna ústní - v podstatě všechno - až na jedni prezentaci - v průběhu minulého týdne. Do toho samozřejmě ještě stále škola a práce.

Nicméně to nejhorší už snad mám za sebou, teď už nemám výrazně víc jak jednu zkoušku týdně. Přednášky konečně skončily a včera jsem i odpracovala tu slušnou hromadu hodin, co mi po minulém stresujícím týdnu chyběla. Nedá se říct, že bych stíhala, to bohužel zatím ne, ale už to není AŽ tak zoufalé.

Už se snažím jíst alespoň o trochu líp. Včera to sice nebylo zrovna ukázkové, ale aspoň na večeři jsem se snažila a udělala si těstovinový salát s rajčaty, paprikou, kukuřicí a sýrem. Jasně, lepší by bylo mít pořádný oběd, než večeři, ale i to se snad zlepší.

O víkendu jsem po tom, co jsem se od Vánoc prakticky nezastavila - denně v práci nebo učení - konečně měla dva dny OPRAVDNOVÉHO volna. No, možná kdybych se trochu učila na tu čtvrteční zkoušku, nebo psala technickou zprávu do cvika, co jsem na tenhle týden slíbila, byla bych teď vystresovaná míň. Na druhou stranu jsem to ZATRACENĚ potřebovala:-) Tenhle týden holt bude zase náročný.

Snad ale už ne natolik, abych vůbec nestíhala sportovat. Protože to mi chybí a vím, že bez sportu to s hubnutím moc nadějné není.

Hezký den.

Druhé vážení ukázalo -0,1kg od posledního vážení. Což znamená postupný vývoj váhy:

88,1

87,7

87,6

Lepší než přírůstek, ale pokud to takhle dolů nepůjde aspoň dva měsíce, tak ani nepoznám, jestli to není jen náhoda, ale opravdu úbytek.

Hezký den:-)

Zatraceně, dnes mám tak dobrou náladu, že se ani učit nezvládám:-D A to mi celke hoří za zadkem, protože jsem si sebevražedně přihlásila na pátek dosti vražednou zkoušku. Není sice až tak těžká, věřím, že ji dám, ale to nepříjemné je, že mě bude zkoušet šéf a mimo jiné jsou tam i témata, na kterých na škole pracuju, přičemž se nedá říct, že bych všem na sto procent rozumněla, tak bych se nerada předvedla jako dement, když se třeba ukáže, že tak docela nerozumím principu programu, na jehož vývoji se podílím:-D (to, že chápu algoritmus neznamená, že zatraceně rozumím i tomu, dle jakých fyzikálních zákonů se to měření řídí, že ano:-D)

Jenže to mi teď nezvládne pokazit náladu. Ani rozladění z předraženého kurzu němčiny, na kterém jsem dnes poprvé byla a rozhodně neodpovídal mým představám. Mám ten pocit, že stoupnout si na váhu, tak mi nezkazí náladu, ani kdyby na mě vybafla 91 kilo (Ale 92 už by to možná zvládlo:-D)

A co že se stalo tak převratného? Vlastně docela drobnost. Souvisí to s prací. Šéfa brzo čeká schůzka s organizací, co platí grant za projekt, na kterém jsem zaměstnaná. A proto se teď sumarizuje, jaká práce se za ten první rok projektu udělala. No a zatímco já seděla na němčině, vyvynula se debata ohledně potřeby jedné úpravy programu, která by byla potřebná a kterou jsem kdysi diskutovala s kolegou, co mě zaučoval. Teď to řešil s šéfem a tuhle debatu ten kolega zakončil vetou, že by to sice bylo potřeba, ale napsat takovou úpravu by bylo velice komplikované a moc si teď nedokáže představit, jak na to.

Víte, jaké bylo zadostiučinění napsat, že jsem tu úpravu už udělala a že už dokonce dva týdny funguje? (Byl teď na konferenci na Hawaii, kde si pak udělal i dovolenou, tak byl lehce mimo obraz a šéf nemá ponětí, jak kód momentálně vypadá, toho zajímá jen to, co z něj leze za výsledky:-D takže se tam dvě hodiny dohadovali o změně, která už není potřeba). Já vím, je to blbost, ale ten kluk je s prominutím geniální a pokaždé, když máme společnou hodinu, nebo řešíme nějakou část programu, přijdu si proti němu jako naprosté nezkušené tele. A proto mám hroznou radost, že jsem úspěšně zvládla něco, co on nazval velice komplikovaným:-D

Když jsme u toho kolegy, svým způsobem mě to těší i proto, že kromě mého přítele je to jeden z mála kluků, co se mi líbí a přijde mi zajímavý. Tak potěší se předvést:-)

No, o moc víc toho ze mě dnes asi nevypadne, hlavně bych se měla jít učit, ať nemusím mít takovou hrůzu, že se v pátek na nějaké otázce zaseknu a šéf se mě, ve snaze mi pomoct, zeptá na něco, co bych měla dobře znát z práce:-D Nehledě na další dvě zkoušky co píšu ve čtvrtek (veselý to týden:-D)

Tak zatím:-)

Ten druhý jsem se nějak nestihla ozvat, i dnes to bude více méně krátce, protože za chvíli musím na vlak do Vídně.

Mám teď dost hektické období, tento týden mám 4 testy - dva závěrečné ze cvik (dnes a zítra) a dva zkouškové (oba ve čtvrtek). Jsem z toho adekvátně v háji, zvlášť když do toho řeším abstrakt, který jsem dnes v noci posílala na svou zřejmě první konferenci v životě (a ani nevím, jestli mě odrovná víc to, že mě nevezmou, což bude znamenat, že byl špatný, nebo to, že mě vezmou a já budu muset napsat i celý zbytek a hlavně to tam pak jet odprezentovat...). Do minulého úterý jsem k tomu i zvládala plavat, jenže ten den jsem si parádně natloukla ruku a do pátku díky ní měla volno. V úterý bych šla ale ráda plavat zase.

Jím celkově o trochu líp, minulý týden jsem byla o 0,4kg lehčí než při prvním vážení, není to nic extra, může to být pouze náhoda, ale furt lepší výkyv na tuhle stranu, než naopak.

Jinak mi dnes začíná kurs němčiny, co jsem si přála k Vánocům. Snad se brzy ozvu víc a líp:-)

A oznámila mi, že jsem za rok vedení tohoto blogu zhubla přesně...

A to je právě to. Nezhubla. Dalo by se říct, že přibrala, ale 0,2kg nepovažuju za příbytek (i když se jedná o tu psychologickou hranici mezi 87,9 a 88,1kg). Nicméně je to v háji. Zhubla jsem na 83 kilo a pak jsem udělala co? Nabrala to zpátky. Takže znovu a lépe? Snad ano. Vynasnažím se...

Ne že bych z toho ale neměla pocit beznaděje...

Jinak mě dnes ale potkala i výrazně dobrá zpráva. Šla jsem dnes pravděpodobně na ten nejdůležitější trénink za posledního půl roku. Potkala jsem tam totiž trenéra druhé skupiny (náš trenér nám totiž, jak už jsem psala, zdrhl, náš tým se v mezičase elegantně rozpadl, takže tam v podstatě skoro nikdo neplave) a domluvila se, že třikrát týdně můžu chodit trénovat s nimi. Mohla bych i častěji, kdybych chtěla chodit denně na tréninky. Což o to, lákalo by mě to, navíc mě potěšilo, že i v mém současném stavu by mě byl ochotný vzít do nejlepší výkonnostní skupiny, ale čas na to bohužel opravdu nemám (16 hodin tréninků týdně). Tak s nimi budu chodit na středeční technický trénink a úterní a páteční ranní trénink. Což znamená co? Opětovné budíčky mezi čtvrtou a pátou ranní. Jo, asi se v pátek ráno budu nesnášet. Ale teď se těším jak malej Alík:-DUž dnešn první trénink, co jsem s nimi měla (ten technický) mě vyloženě nadchl. A kašlu na sobotní závody, na to, že se předtím zničím a zaplavu ještě hůř, než kdybych si předtím odpočinula, v pátek ráno půjdu na první ranní trénink. A to by nebylo, abych se do toho zase pomalu nedostala. Minimálně ty tři tréninky týdně, co s nimi budu mít, bych velice ráda poctivě dodržovala, kdybych k tomu zvládla jetě jednou plavat navíc, byla by to úplná ideálka.

Teď už ale půjdu spát, zítra plánuju nacvičovat brzké vstávání, tak ať dospím dnešek (kdy jsem u počítače spokojeně strašila do dvou do rána a pak šla na 8 na přednášku...

Dobrou noc:-)

To je hlavní úkol zítřejšího dne. Od chvíle, kdy na mě váha v řijnu vybafla 86 kilo jsem se jí vyhýbala jako čert kříži. A přitom moc dobře vím, že teď ukáže ještě víc, všechny kalhoty i obraz v zrcadle mě v tom přesvědčují. Takže zítra ráno na ni vlezu, dodám si odvahy, a podívám se, co mi sdělí k mému současnému životnímu stylu.

Třeba mě to konečně nakopne, abych jedla líp. A třeba budu mít zítra v bazénu víc sil, to z toho vzteku sama na sebe.

Jinak i dnes jsem plavala. Dalo by se říct, že na tréninku s ASV, až na to, že tam to trénink připomíná čím dál míň. Dnešní zadání na první část znělo plavat tři km kraulem bez přestávky (trénink jak prase...), no a pak už nepřišlo zadání pro jistotu žádné. Takže první hodinu jsem plavala podle sebe, 2800m dlouhý převážně motýlový trénink a pak jsem se přidala k holkám, co se po oněch km potápěly, plavaly pod vodou a trumfovaly se, kdo doplave dál .I v tom mi zatraceně klesla kondička. Kdysi jsem uplavala 70m - to když jsem chvilku koketovala s freedivingem a zvažovala, jestli bych v něm nejela na závody - později jsem 50 metrů považovala za něco, co sice není lehké, ale zvládnout se to dá, teď jsem měla na konci 25 metrů pocit, že se udusím...dost smutné. Otázkou do pranice je, jaký vliv má váha na výdrž bez dechu...:-D Že bych to svedla částečně i na ni:-D

Ach jo, na jednu stranu bych si přála pořádný tým, s trenérem, tréninky - minulý čtvrtek a pátek to bylo v Brně tak fajn - na druhou vím, že na to teď nemám odhodlání, že toho mám i tak dost a jsem ráda, že si zaplavu relativně ohodově, ne že pak málem nevylezu schody do šatny. Ale taky mi to chybí.

No nic, držte mi palce, ať je na mě zítra váha alespoň trochu hodná, ať mi aspoň neukáže víc než vloni touhle dobou - to by mě totiž opravdu upřímě naštvalo.

Hezký večer/dobrou noc:-)

A jsem s ním celkem spokojená. Nejím teda, bohužel, tak, jak bych si přála, jediný relativně povedený jídelníček jsem měla v pátek:

snídaně: musli, mléko, rozinky,

svačina: pomeranč

oběd: kuřecí steak zapečený s broskví a sýrem, brambory

svačina: ovocný drink (našla jsem ho mezi jogurtovými drinky, ale moc mě nenadchl, vypila jsem sotva 200ml)

večeře: půlka pizzy (zmražené z teska, to se holt nepovedlo:-D)

Zato v úterý to byl odstrašující případ:

Snídaně: jogurt, tři mandarinky

Svačina: nic

Oběd: čočka s dvěma vajíčky

Svačina: jogurt, malá čokoláda(cca 2 řádky normální čokolády)

Večeře: 2 smažená vajíčka (došla jsem z práce na privát v 11, tj. NIKDE ve Vídni už nebylo možné koupit NIC k jídlu - leda v restauraci, a i tu bych musela hodně hledat, a jediné, co jsem po Vánocích našla na privátě byly vajíčka...ještě od oběda jsem jich měla dost, ale co se dalo dělat...)

No a ten zbytek dní byl někde mezi tím.

Pohyb byl o poznání lepší:

Pondělí: nic (narvaný bazén, lidi holt mají novoroční předsevzetí a zatím je dodržují)

Úterý: plavání 2,2km, sólo

Středa: nic (i když jsem nevěřila, že to jde, bazén byl ještě narvanější, než v pondělí. Sešlo se nás náhodou ve vestibulu Brněnského bazénu víc dálkových plavců a všichni jsme to vzdali - to se opravdu nedalo.

Čtvrtek: hodina trénink s Brněnským týmem (2,8km)

Pátek: hodina trénink s Brněnským týmem (2,5km)

Sobota: nic (bazén byl beztak zase narvaný, ale to já nevím, jelikož jsem byla prostě a jednoduše líná)

Neděle: Bazén sólo 2km - ale sakra poctivé:-) Velkou část motýlem a velkou část naplno:-) Jo, závody se blíží (soutěž družstev příští týden) a i když mi teď rozhodně nejde o nějaký extra čas, nerada bych se tam na tu 200ku motýlem, kterou najisto půjdu, utopila. Možná ještě půjdem s přítelem do fitka, možná taky ne, kdo ví.

Co jinak?

Německy jsem tenhle týden skoro nepromluvila, jelikož jsem ještě neměla školu a jela jsem do Vídně jen na 3 dny, kdy jsem jen seděla (sama v kanclu, protože si všichni vzali dovolenou i tenhle týden) u počítače a pracovala, případně dělala cviko se spolužačkou (Erasmačkou), co umí německy sotva pozdravit. V práci jsem si udělala pár hodin přesčasů, i když když jsem si vybavila, co mě čeká za chvíli (drské zápočtové a zkouškové období), možná jsem si jich měla udělat víc, budou se hodit. Taky jsem věnovala dost hodin učení a napsala svou první německou technickou zprávu (tak snad se jí kolegové ze skupinky moc neleknou, až jim ji pošlu na korekci:-D) Kromě toho jsem zašla s přítelem do kina, poskládali jsme puzzle, co jsem dostala k Vánocům a po dlouhé době strávili konečně dýl jak víkend spolu na kdysi "našem" bytě v Brně. A bylo to super:-)

No ale zítra už zase na ostro do Vídně - škola, práce, snad i plavání...

Tak hodně sil do dalšího týdne:-)

Nový rok je tady. Znamená to nový začátek? To nevím. Ráda bych zase zhubla (mám skoro stejnou váhu jako vloni touhle dobou, což je smutné), ráda bych sem i znovu psala. Ale jestli se povede...

Ne, nevzdávám to předem, jen prostě nevím, důležitějí teď je zvládnout nový projekt v práci a první zkouškové na Vídeňské škole, když už nebudu erasmák ale regulérní student. Zhubnout, plavat...to všechno by bylo fajn, ale práce, škola a němčina jsou u mě teď na žebříčku nejvýš.

Nicméně teď plavu. Přes vánoce jsem měla týden dovolenou a kromě toho, že jsem se skoro denně učila jsem byla i skoro denně plavat. I dnes se chystám plavat, už za chvilku. Jinak jsem ještě využila teplého zimního počasí a o svátcích si vyrazila i na kolo.

Něco málo předsevzetí:

Zlepšít se v programování

Hodně zamakat na němčině

Zatočit s občasnou nárazovou super leností

Zvládnout školu a vybrat si téma diplomky

Plavat - alespoň tak, ať zvládám v létě závody

Zhubnout pod 80 kg

Naučit se znovu jíst zdravě a pravidelně

No, nic se nemá přehánět, tohle by mohlo stačit:-)

Napsala bych víc, ale nestihla bych bazén. Hezký začátek nového roku a ať se nám vem daří lnit, co jsme si předsevzaly:-)