Chybí mi sport

31. ledna 2012 v 9:37 |  Jak to jde
Dva týdny jsem příliš nesportovala...

Hm, vlastně skoro vůbec. Dnes jdu po dlouhé době znovu plavat.

Tyhle dva týdny byly dost stresující, čekaly mě 2 závěrečné prezentace ze cvik, 1 zápočtový test, 2 písemné zkoušky a jedna ústní - v podstatě všechno - až na jedni prezentaci - v průběhu minulého týdne. Do toho samozřejmě ještě stále škola a práce.

Nicméně to nejhorší už snad mám za sebou, teď už nemám výrazně víc jak jednu zkoušku týdně. Přednášky konečně skončily a včera jsem i odpracovala tu slušnou hromadu hodin, co mi po minulém stresujícím týdnu chyběla. Nedá se říct, že bych stíhala, to bohužel zatím ne, ale už to není AŽ tak zoufalé.

Už se snažím jíst alespoň o trochu líp. Včera to sice nebylo zrovna ukázkové, ale aspoň na večeři jsem se snažila a udělala si těstovinový salát s rajčaty, paprikou, kukuřicí a sýrem. Jasně, lepší by bylo mít pořádný oběd, než večeři, ale i to se snad zlepší.

O víkendu jsem po tom, co jsem se od Vánoc prakticky nezastavila - denně v práci nebo učení - konečně měla dva dny OPRAVDNOVÉHO volna. No, možná kdybych se trochu učila na tu čtvrteční zkoušku, nebo psala technickou zprávu do cvika, co jsem na tenhle týden slíbila, byla bych teď vystresovaná míň. Na druhou stranu jsem to ZATRACENĚ potřebovala:-) Tenhle týden holt bude zase náročný.

Snad ale už ne natolik, abych vůbec nestíhala sportovat. Protože to mi chybí a vím, že bez sportu to s hubnutím moc nadějné není.

Hezký den.
 

Dá se to ještě nazvat úbytkem?

25. ledna 2012 v 9:26 |  Jak to jde
Druhé vážení ukázalo -0,1kg od posledního vážení. Což znamená postupný vývoj váhy:
88,1
87,7
87,6
Lepší než přírůstek, ale pokud to takhle dolů nepůjde aspoň dva měsíce, tak ani nepoznám, jestli to není jen náhoda, ale opravdu úbytek.

Hezký den:-)

Dobrá nálada

24. ledna 2012 v 22:22 |  Jak to jde
Zatraceně, dnes mám tak dobrou náladu, že se ani učit nezvládám:-D A to mi celke hoří za zadkem, protože jsem si sebevražedně přihlásila na pátek dosti vražednou zkoušku. Není sice až tak těžká, věřím, že ji dám, ale to nepříjemné je, že mě bude zkoušet šéf a mimo jiné jsou tam i témata, na kterých na škole pracuju, přičemž se nedá říct, že bych všem na sto procent rozumněla, tak bych se nerada předvedla jako dement, když se třeba ukáže, že tak docela nerozumím principu programu, na jehož vývoji se podílím:-D (to, že chápu algoritmus neznamená, že zatraceně rozumím i tomu, dle jakých fyzikálních zákonů se to měření řídí, že ano:-D)

Jenže to mi teď nezvládne pokazit náladu. Ani rozladění z předraženého kurzu němčiny, na kterém jsem dnes poprvé byla a rozhodně neodpovídal mým představám. Mám ten pocit, že stoupnout si na váhu, tak mi nezkazí náladu, ani kdyby na mě vybafla 91 kilo (Ale 92 už by to možná zvládlo:-D)

A co že se stalo tak převratného? Vlastně docela drobnost. Souvisí to s prací. Šéfa brzo čeká schůzka s organizací, co platí grant za projekt, na kterém jsem zaměstnaná. A proto se teď sumarizuje, jaká práce se za ten první rok projektu udělala. No a zatímco já seděla na němčině, vyvynula se debata ohledně potřeby jedné úpravy programu, která by byla potřebná a kterou jsem kdysi diskutovala s kolegou, co mě zaučoval. Teď to řešil s šéfem a tuhle debatu ten kolega zakončil vetou, že by to sice bylo potřeba, ale napsat takovou úpravu by bylo velice komplikované a moc si teď nedokáže představit, jak na to.

Víte, jaké bylo zadostiučinění napsat, že jsem tu úpravu už udělala a že už dokonce dva týdny funguje? (Byl teď na konferenci na Hawaii, kde si pak udělal i dovolenou, tak byl lehce mimo obraz a šéf nemá ponětí, jak kód momentálně vypadá, toho zajímá jen to, co z něj leze za výsledky:-D takže se tam dvě hodiny dohadovali o změně, která už není potřeba). Já vím, je to blbost, ale ten kluk je s prominutím geniální a pokaždé, když máme společnou hodinu, nebo řešíme nějakou část programu, přijdu si proti němu jako naprosté nezkušené tele. A proto mám hroznou radost, že jsem úspěšně zvládla něco, co on nazval velice komplikovaným:-D

Když jsme u toho kolegy, svým způsobem mě to těší i proto, že kromě mého přítele je to jeden z mála kluků, co se mi líbí a přijde mi zajímavý. Tak potěší se předvést:-)

No, o moc víc toho ze mě dnes asi nevypadne, hlavně bych se měla jít učit, ať nemusím mít takovou hrůzu, že se v pátek na nějaké otázce zaseknu a šéf se mě, ve snaze mi pomoct, zeptá na něco, co bych měla dobře znát z práce:-D Nehledě na další dvě zkoušky co píšu ve čtvrtek (veselý to týden:-D)

Tak zatím:-)
 


Třetí týden

23. ledna 2012 v 6:33 |  Jak to jde
Ten druhý jsem se nějak nestihla ozvat, i dnes to bude více méně krátce, protože za chvíli musím na vlak do Vídně.

Mám teď dost hektické období, tento týden mám 4 testy - dva závěrečné ze cvik (dnes a zítra) a dva zkouškové (oba ve čtvrtek). Jsem z toho adekvátně v háji, zvlášť když do toho řeším abstrakt, který jsem dnes v noci posílala na svou zřejmě první konferenci v životě (a ani nevím, jestli mě odrovná víc to, že mě nevezmou, což bude znamenat, že byl špatný, nebo to, že mě vezmou a já budu muset napsat i celý zbytek a hlavně to tam pak jet odprezentovat...). Do minulého úterý jsem k tomu i zvládala plavat, jenže ten den jsem si parádně natloukla ruku a do pátku díky ní měla volno. V úterý bych šla ale ráda plavat zase.


Jím celkově o trochu líp, minulý týden jsem byla o 0,4kg lehčí než při prvním vážení, není to nic extra, může to být pouze náhoda, ale furt lepší výkyv na tuhle stranu, než naopak.

Jinak mi dnes začíná kurs němčiny, co jsem si přála k Vánocům. Snad se brzy ozvu víc a líp:-)

A pravda na mě vykoukla bez varování...:-D

11. ledna 2012 v 23:03
A oznámila mi, že jsem za rok vedení tohoto blogu zhubla přesně...

A to je právě to. Nezhubla. Dalo by se říct, že přibrala, ale 0,2kg nepovažuju za příbytek (i když se jedná o tu psychologickou hranici mezi 87,9 a 88,1kg). Nicméně je to v háji. Zhubla jsem na 83 kilo a pak jsem udělala co? Nabrala to zpátky. Takže znovu a lépe? Snad ano. Vynasnažím se...

Ne že bych z toho ale neměla pocit beznaděje...

Jinak mě dnes ale potkala i výrazně dobrá zpráva. Šla jsem dnes pravděpodobně na ten nejdůležitější trénink za posledního půl roku. Potkala jsem tam totiž trenéra druhé skupiny (náš trenér nám totiž, jak už jsem psala, zdrhl, náš tým se v mezičase elegantně rozpadl, takže tam v podstatě skoro nikdo neplave) a domluvila se, že třikrát týdně můžu chodit trénovat s nimi. Mohla bych i častěji, kdybych chtěla chodit denně na tréninky. Což o to, lákalo by mě to, navíc mě potěšilo, že i v mém současném stavu by mě byl ochotný vzít do nejlepší výkonnostní skupiny, ale čas na to bohužel opravdu nemám (16 hodin tréninků týdně). Tak s nimi budu chodit na středeční technický trénink a úterní a páteční ranní trénink. Což znamená co? Opětovné budíčky mezi čtvrtou a pátou ranní. Jo, asi se v pátek ráno budu nesnášet. Ale teď se těším jak malej Alík:-DUž dnešn první trénink, co jsem s nimi měla (ten technický) mě vyloženě nadchl. A kašlu na sobotní závody, na to, že se předtím zničím a zaplavu ještě hůř, než kdybych si předtím odpočinula, v pátek ráno půjdu na první ranní trénink. A to by nebylo, abych se do toho zase pomalu nedostala. Minimálně ty tři tréninky týdně, co s nimi budu mít, bych velice ráda poctivě dodržovala, kdybych k tomu zvládla jetě jednou plavat navíc, byla by to úplná ideálka.

Teď už ale půjdu spát, zítra plánuju nacvičovat brzké vstávání, tak ať dospím dnešek (kdy jsem u počítače spokojeně strašila do dvou do rána a pak šla na 8 na přednášku...

Dobrou noc:-)

Podívat se pravdě do očí

9. ledna 2012 v 22:05
To je hlavní úkol zítřejšího dne. Od chvíle, kdy na mě váha v řijnu vybafla 86 kilo jsem se jí vyhýbala jako čert kříži. A přitom moc dobře vím, že teď ukáže ještě víc, všechny kalhoty i obraz v zrcadle mě v tom přesvědčují. Takže zítra ráno na ni vlezu, dodám si odvahy, a podívám se, co mi sdělí k mému současnému životnímu stylu.

Třeba mě to konečně nakopne, abych jedla líp. A třeba budu mít zítra v bazénu víc sil, to z toho vzteku sama na sebe.

Jinak i dnes jsem plavala. Dalo by se říct, že na tréninku s ASV, až na to, že tam to trénink připomíná čím dál míň. Dnešní zadání na první část znělo plavat tři km kraulem bez přestávky (trénink jak prase...), no a pak už nepřišlo zadání pro jistotu žádné. Takže první hodinu jsem plavala podle sebe, 2800m dlouhý převážně motýlový trénink a pak jsem se přidala k holkám, co se po oněch km potápěly, plavaly pod vodou a trumfovaly se, kdo doplave dál .I v tom mi zatraceně klesla kondička. Kdysi jsem uplavala 70m - to když jsem chvilku koketovala s freedivingem a zvažovala, jestli bych v něm nejela na závody - později jsem 50 metrů považovala za něco, co sice není lehké, ale zvládnout se to dá, teď jsem měla na konci 25 metrů pocit, že se udusím...dost smutné. Otázkou do pranice je, jaký vliv má váha na výdrž bez dechu...:-D Že bych to svedla částečně i na ni:-D

Ach jo, na jednu stranu bych si přála pořádný tým, s trenérem, tréninky - minulý čtvrtek a pátek to bylo v Brně tak fajn - na druhou vím, že na to teď nemám odhodlání, že toho mám i tak dost a jsem ráda, že si zaplavu relativně ohodově, ne že pak málem nevylezu schody do šatny. Ale taky mi to chybí.

No nic, držte mi palce, ať je na mě zítra váha alespoň trochu hodná, ať mi aspoň neukáže víc než vloni touhle dobou - to by mě totiž opravdu upřímě naštvalo.

Hezký večer/dobrou noc:-)

První týden nového roku:-)

8. ledna 2012 v 18:28 |  Jak to jde
A jsem s ním celkem spokojená. Nejím teda, bohužel, tak, jak bych si přála, jediný relativně povedený jídelníček jsem měla v pátek:

snídaně: musli, mléko, rozinky,
svačina: pomeranč
oběd: kuřecí steak zapečený s broskví a sýrem, brambory
svačina: ovocný drink (našla jsem ho mezi jogurtovými drinky, ale moc mě nenadchl, vypila jsem sotva 200ml)
večeře: půlka pizzy (zmražené z teska, to se holt nepovedlo:-D)

Zato v úterý to byl odstrašující případ:

Snídaně: jogurt, tři mandarinky
Svačina: nic
Oběd: čočka s dvěma vajíčky
Svačina: jogurt, malá čokoláda(cca 2 řádky normální čokolády)
Večeře: 2 smažená vajíčka (došla jsem z práce na privát v 11, tj. NIKDE ve Vídni už nebylo možné koupit NIC k jídlu - leda v restauraci, a i tu bych musela hodně hledat, a jediné, co jsem po Vánocích našla na privátě byly vajíčka...ještě od oběda jsem jich měla dost, ale co se dalo dělat...)

No a ten zbytek dní byl někde mezi tím.

Pohyb byl o poznání lepší:
Pondělí: nic (narvaný bazén, lidi holt mají novoroční předsevzetí a zatím je dodržují)
Úterý: plavání 2,2km, sólo
Středa: nic (i když jsem nevěřila, že to jde, bazén byl ještě narvanější, než v pondělí. Sešlo se nás náhodou ve vestibulu Brněnského bazénu víc dálkových plavců a všichni jsme to vzdali - to se opravdu nedalo.
Čtvrtek: hodina trénink s Brněnským týmem (2,8km)
Pátek: hodina trénink s Brněnským týmem (2,5km)
Sobota: nic (bazén byl beztak zase narvaný, ale to já nevím, jelikož jsem byla prostě a jednoduše líná)
Neděle: Bazén sólo 2km - ale sakra poctivé:-) Velkou část motýlem a velkou část naplno:-) Jo, závody se blíží (soutěž družstev příští týden) a i když mi teď rozhodně nejde o nějaký extra čas, nerada bych se tam na tu 200ku motýlem, kterou najisto půjdu, utopila. Možná ještě půjdem s přítelem do fitka, možná taky ne, kdo ví.

Co jinak?

Německy jsem tenhle týden skoro nepromluvila, jelikož jsem ještě neměla školu a jela jsem do Vídně jen na 3 dny, kdy jsem jen seděla (sama v kanclu, protože si všichni vzali dovolenou i tenhle týden) u počítače a pracovala, případně dělala cviko se spolužačkou (Erasmačkou), co umí německy sotva pozdravit. V práci jsem si udělala pár hodin přesčasů, i když když jsem si vybavila, co mě čeká za chvíli (drské zápočtové a zkouškové období), možná jsem si jich měla udělat víc, budou se hodit. Taky jsem věnovala dost hodin učení a napsala svou první německou technickou zprávu (tak snad se jí kolegové ze skupinky moc neleknou, až jim ji pošlu na korekci:-D) Kromě toho jsem zašla s přítelem do kina, poskládali jsme puzzle, co jsem dostala k Vánocům a po dlouhé době strávili konečně dýl jak víkend spolu na kdysi "našem" bytě v Brně. A bylo to super:-)

No ale zítra už zase na ostro do Vídně - škola, práce, snad i plavání...

Tak hodně sil do dalšího týdne:-)

Nový rok

3. ledna 2012 v 6:49 |  Jak to jde
Nový rok je tady. Znamená to nový začátek? To nevím. Ráda bych zase zhubla (mám skoro stejnou váhu jako vloni touhle dobou, což je smutné), ráda bych sem i znovu psala. Ale jestli se povede...

Ne, nevzdávám to předem, jen prostě nevím, důležitějí teď je zvládnout nový projekt v práci a první zkouškové na Vídeňské škole, když už nebudu erasmák ale regulérní student. Zhubnout, plavat...to všechno by bylo fajn, ale práce, škola a němčina jsou u mě teď na žebříčku nejvýš.

Nicméně teď plavu. Přes vánoce jsem měla týden dovolenou a kromě toho, že jsem se skoro denně učila jsem byla i skoro denně plavat. I dnes se chystám plavat, už za chvilku. Jinak jsem ještě využila teplého zimního počasí a o svátcích si vyrazila i na kolo.

Něco málo předsevzetí:

Zlepšít se v programování
Hodně zamakat na němčině
Zatočit s občasnou nárazovou super leností
Zvládnout školu a vybrat si téma diplomky
Plavat - alespoň tak, ať zvládám v létě závody
Zhubnout pod 80 kg
Naučit se znovu jíst zdravě a pravidelně

No, nic se nemá přehánět, tohle by mohlo stačit:-)
Napsala bych víc, ale nestihla bych bazén. Hezký začátek nového roku a ať se nám vem daří lnit, co jsme si předsevzaly:-)

Mistrovství Evropy v plavání

8. prosince 2011 v 19:00
Dnes mají v Rakousku svátek, tak jsem doma a vůbec nic důležitého nedělám. Trochu jsem uklízela, protože se u nás minulý týden malovalo, dlouho jsem spala (s pár přestávkama až do oběda v půl 12), přečetla hromadu novin, co naši za posledních pár týdnů nahromadili doma (když opravdu nic nemusím, miluju, když se můžu zahrabat do spousty novin, časopisů a podobně, a číct a číst a číst, no a vzhledem k tomu, že stejnou zálibu má i ségra, tak naši vždy skladují staré noviny až do doby, kdy dojedeme domů a pročteme je) a byla jsem si i zaplavat. Tak jsem si tak seděla s našíma v obýváku a listovala novinama a taťka surfoval po maďarských kanálech v televizi (důvod proč máme satelit - aby taťka mohl koukat na Maďarskou telku:-)), když narazil na přímý přenos mistrovství Evropy v plavání. Tak jsme koukali. Bylo mi z toho trochu smutno, když jsem se dívala, jak jim to všem krásně plave, zatímco já jsem dnes sotva uhrabala dva kiláčky. Docela mě překvapilo vidět tam kolegu z Budapešťského týmu, ve kterém jsem kdysi chvíli plavala. Taky jsem po dlouhé době poslouchala pro změnu maďarštinu a jediné, co jsem byla schopná chytat bylo pořadí, časy a odkud kdo je. (A sem tam povzbuzování hlasatele, když zrovna vedl Maďar). Jinak už jsem v maďarštině vážbě marná, hrozně často jsem slyšela slovíčko, co mi bylo tak nějak povědomé, ale dokud jsem se nezeptala taťky, tak bych si na význam nevzpomněla. No, bez práce a opakování se holt cizí jazyk zapomíná (to ani nemluvím o tom, že jsem při úklidu našla dopis, co jsem kdysi psala maďarské kamarádce, když jsem se z Budapešti vracela a nerozuměla jsem ani tomu, co jsem pět let zpátky sama napsala:-D)

Jinak dnes jím nezvykle hodně, ale myslím, že to není až tak zlé.

Snídaně: jogurt, pomeranč (následně pokračování ve spánku)
Oběd: půl pizzy
svačina: ovoce - dvě mandarinky, trochu hroznů
večeře: rizoto s kuřecím masem (zítra si ho beru i do práce, tak snad budu jíst slušně:-) Alespoň jedenkrát:-))

Jinak zítra se chystám zase nakráto do Vídně - a pak na víkend do Brna. Zítra plavat určitě nestíhám, musím dohnat to, že jsem v pondělí a v úterý skoro nepracovala a taky mě čekají nějaké cvika. Ale o víkendu mám v plánu tomu plavání zase jednou trochu víc dát a v pondělí konečně vydržet poprvé celý trénink (pokud ho stihnu, protože krátce před ním máme zase poradu:-( ale přinejhorším dojdu trochu později, jít ale určitě chci!)

Hezký večer:-)

zase jednou

6. prosince 2011 v 23:28
O čem je vlastně tenhle blog? Ráda bych napsala, jak jsem plavala… no, plavala. V pátek a v sobotu. Bylo to fajn. Ale v neděli jsem dala přednost zařizování nového pokoje (nové světlo, lampička, poličky, stěhování stávajícího nábytku, úklid…) a na plavání nezbyl čas. Na plánované učení, které jsem chtěla o víkendu zvládnout, bohužel taky ne. Což se mi vymstilo.

V pondělí se mi nějak nepozdávalo, že se spolužáci nějak podezřele šrotí předmět, na který jsem se chtěla právě o víkendu podívat. Tak jsem se zeptala proč. A dozvěděla jsem se, že se v úterý píše test…dokonalá zpráva, když máte před sebou důležitou pracovní poradu, na které musíte být do pěti…trénink poté samozřejmě padl a program na noc byl jasný. Kola, káva (kterou jsem ještě před pár měsíci vůbec nepila:-D), skripta a notebook (na výpočty můžeme používat excel). Nicméně, zázrak se nestal. Seděla jsem nad tím do dvou do rána a šla spát s pocitem, že tomu rozumím. Rozuměla jsem. Jenže jsem ten příklad stejně zkazila. Kvůli pitomé chybě na začátku výpočtu (ne početní, v postupu, což znamená, že nemůžu ani doufat, že by třeba učitel koukal na postup) jsem to tak trochu po… . S čímž se horko těžko smiřuju. Neumím prohrávat a velice těžko nesu neúspěch. No a teď jsem si za celé svoje studium vyžrala první příležitost k tomu nedat zkouškový či zápočtový test. Upřímně, vlastně ani nevím, jak to funguje s opravnými termíny a podobně. Tak nějak jsem doufala, že je tady nebudu muset využít…no, asi si to budu muset zjistit.

Místo dospávání jsem teď byla se dvěma známými v karaoke baru (nezpívala jsem) a v kině na celkem sympatické německé komedii. No a zítra mě čeká zase hlavně pracovní den, budu dohánět pracovní resty z posledních dvou dnů. Do vody se snad dostanu ve čtvrtek. Dnešní jídelníček ani nechtějte vědět (snídaně nebyla, protože jsem byla příliš ospalá, oběd nebyl, protože kolega potřeboval nutně pomoct s jedním problémem a já nestihla menzu, svačina nebyla, protože jsem po testu seděla a hleděla do blba, až dokud jsem nemusela na poradu a k večeři byla čtvrtka pizzy a ovocný koktejl). Jako poučení si beru to, že se o víkendu BUDU MUSET aspoň trochu učit, holt to, že v pátek večer vypnu a znovu zapnu až v pondělí ráno nestačí. Všechno to přes týden prostě nenaženu.

Druhé, důležitější, poučení je, začít pořádně a pravidelně jíst, protože i to mě stresuje a nepotřebuju sebou někde na ulici švihnout, protože jsem si od rána nenašla čas na jídlo. Taky by se hodil pravidelný spánek, ale toho se až na výjimky, jako včerejšek, celkem držím. No a sport. Alespoň jako odreagování, protože chtít teď něco víc by bylo asi naivní.

Jedna lehčí zpráva na závěr, zjistila jsem, že mám akční spolubydlící. V neděli jsme při zařizování pokoje s přítelem měli takové hezké poslechové porno - vedle si to užívali snad půl odpoledne. Vysvětlení pro takovou velkou aktivitu jsem objevila záhy, když jsem potkala spolubydlící s jedním klukem v kuchyni a k tomu zrovna někdo další okupoval sprchu. Záhadu, bylo-li to třetí kluk nebo holka, jsme neodhalili. Ale přiznávám, že mě spolubydlící docela překvapila:-D

Kam dál